🤖 Kritické myšlení o AI (automatická inteligence) ve dvou dílech s Janem Kršňákem
II. část: AI ve škole, v učitelích a v dětech Žáci i studenti AI používají. Učí se to za běhu, stejně jako všichni dospělí, kteří se noří do vod poslední z nejnovějších technologií. Je to zvláštní věc, obyčejně ve školách víme, co učíme, nyní tomu tak není. Když učíme děti o AI, nevíme, co vlastně u
II. část: AI ve škole, v učitelích a v dětech
Žáci i studenti AI používají. Učí se to za běhu, stejně jako všichni dospělí, kteří se noří do vod poslední z nejnovějších technologií. Je to zvláštní věc, obyčejně ve školách víme, co učíme, nyní tomu tak není. Když učíme děti o AI, nevíme, co vlastně učíme. Stále se nacházíme ve fázi experimentu. Možná tomu už nikdy nebude jinak, možná se má škola proměnit na laboratoř, v níž se objevuje svět ve stejnou chvíli jako se rodí poznání o něm.
Jak by mohlo být dobré proměnit školy, aby odpovídaly současnosti, o níž předpokládáme, že ji automatické inteligence (AI) budou formovat stále více a více. Přestanou dávat smysl domácí úkoly, závěrečné práce, testování, výuka jazyků? Zavedeme personalizovanou výuku, anebo dáme přednost výuce personální. Dokážeme díky AI rozpustit předměty a skutečně najet na vzdělávací oblasti a rozvoj kompetencí?
Žijeme v digitálním oceánu, přehlceni informacemi. Rozpadá se lidská pozornost i schopnost myšlení, naši paměť svěřujeme datovým úložištím spravovaným AI. Jaký je vztah mezi poznáním, fakty, informacemi a daty? Jak ve škole sdílet poznání, je-li informací příliš a přestalo být jasné, co to vlastně je a jak to vzniká?
Jak číst a psát v časech, kdy to umí i stroje? Jak a kudy dál myslet, když se nám zdá, že tytéž stroje i myslí. Co když se používáním automatických inteligencí stává strojovitou i inteligence přirozená? A je-li tomu tak, jak udělat, aby lidská zvídavost a láska k poznání měly v našich životech stále své místo. A co kdyby se toho ve školách zase tolik proměnit nemuselo, snad jen pár detailů, vždyť se v nich lidé schází odnepaměti a dennodenně zde objevují, co vlastně znamená být člověkem.
❣️ programem provází Jan Kršňák
Více o Janovi:
Jan Kršňák umí číst, psát a hrát si. Zklidňovatel digidětí a digidospělých. Věnuje se digitální antropologii, filosofii, inovativnímu vzdělávání, intuitivní pedagogice a šlechtění informací. Je autorem několika knih, nejnovější se jmenuje Něha. Založil a vede projekt Digiděti seznamující děti i dospělé s vlivem digitálních technologií na lidský život. V roce 2023 mu na toto téma vyšla stejnojmenná kniha.